Přátelé - sportovci !
Vám všem, kteří závodně pěstujete neb jen rádi hrajete stolní tenis,
věnuji tuto knihu. Napsal jsem ji pro vás, protože bych se rád s vámi rozdělil
o všechny zkušenosti, které jsem získal, a sdělil vám vše, co by vám usnadnilo
a umožnilo dojíti v tomto sportu k metě nejvyšší. Stolní tenis je krásný
sport a tak levný, že je každému dostupný. Vyžaduje bystrost oka, svižnost
těla, chladné nervy a vůli k vítězství. Toto jsou vlastnosti, které všichni
potřebujeme i v každodenním boji o život, a proto jej vřele doporučuji
naší mládeži jako dobrou průpravu k zocelení pro těžké životní úkoly.
Začal jsem hrát stolní tenis ve dvanácti letech r. 1932. O tři roky
později byl jsem již zařazen do representačního mužstva na mistrovství
světa v Londýně. Probojoval jsem se tehdy mezi osm posledních hráčů. V
šestnácti letech r. 1936 zvítězil jsem v Praze nad Maďarem Barnou, který
byl považován za neporazitelného. O rok později získal jsem mistrovství
světa ve smíšené dvouhře s V. Votrubcovou v Badenu. V následujícím roce
dobyl jsem titul mistra světa ve dvouhře v Londýně. V roce 1939 získal
jsem opět s Votrubcovou mistrovství světa. Hráno bylo v Káhiře před královnou
Faridou a králem Farukem. Doba válečná sportu nepřála, ale ihned po válce
účastnil jsem se boje o titul mistra Anglie. Bylo to vlastně neoficiální
mistrovství světa, protože se postrádala jen účast Američanů. Toto mistrovství
se mi podařilo získat bez ztráty jediného setu. Pak jsem podnikl zájezd
na mezinárodní turnaj do Francie, který jsem rovněž absolvoval bez ztráty
setu. Rovněž tak se mi vedlo na zájezdu do Ameriky, kde jsem nebyl poražen,
ačkoliv jsem se utkal se všemi vynikajícími americkými hráči. Celkem jsem
získal třicet mezinárodních titulů a asi 500 cen (pohárů, plaket a p.).
Prosím, abyste se nedomnívali, že se zde chci svými úspěchy vychloubat.
Uvádím to proto, abych dokázal jaké jsou mé úspěchy v stolním tenisu a
že tudíž i mé rady a pokyny, které vám v této knížce chci sdělit, budou
odborné a osvědčené. Napsáním této knihy plním slib, který jsem dal mnoha
příznivcům stolního tenisu u nás i v cizině. Ve Filadelfii musel jsem tento
slib učinit veřejně při rozhlasovém projevu.
Stolní tenis jako každý sport vyžaduje námahu a trpělivost, má-li přinésti
závodní úspěchy. Výhodou tohoto sportu však je, že - jak je viděti na mém
příkladu - mohou se tyto úspěchy dostaviti rychleji než u kteréhokoliv
jiného sportu. Ve dvanácti letech jsem se postavil prvně s raketou za zelený
stůl a v sedmnácti letech jsem již dobyl mistrovství světa. Myslím, že
právě tento příklad může míti pro mládež mnoho povzbuzujícího.
Tedy hlavu vzhůru, vy všichni, kteří mne chcete následovat. Jen pět
stupňů vede k mistrovství světa a ty vám zde nyní chci osvětlit a usnadnit.
Základním pravidlem je - vytknouti si vysoký cíl, kterého byste dosáhnout
chtěli a při svých schopnostech dosáhnout mohli, a za tímto cílem kráčejte
a nedejte se nikým a ničím zdržovat.
Bohumil Váňa
